Emocionálně zdravá církev

Jsou křesťanské církve, jejich jednotlivé sbory a společenství bezpečným místem, kde se lidé mohou s důvěrou otevřít druhým? 
​Počítá se vůbec s tím, že lidé trpí různými bolestmi, zraněními a že jejich emocionální projev může mít mnoho podob - od výbuchů hněvu až po popření veškerých pocitů?
Je vůbec církev připravena takové lidi přijímat a pomoci jim k osobnímu růstu?
A připouštíme si vůbec, že těmi zraněnými jsme mnohdy my sami?